Velký Javor – Großer Arber 1450 m n. m., 5. března 2016


Plocha: F (fořti); Hospoda: E5 (exotika, dost daleko od přistání); Pivo netradiční.

Tentokrát se Parahospody přilepily k úžasné akci pořádané parašutisty z Klatov, konkrétně Pink Skyvan Klatovy. Seskočili jsme s nimi na vrchol Šumavy, Velký Javor – Großer Arber. Je to i lyžařské středisko s několika vleky a sjezdovkami,  vrchol má 1450 m n.m. a leží v Německu, přibližně 7 km vzdušnou čarou od české hranice. Tím jsme vlastně zapsali první hospodu v zahraničí. Zásluhy za Parahospody má Honza Teplý, který tam byl už loni a domluvil to s Klatovákama. Za Brno jsme tam byli tři – Olaf Zbíral, Tonda Karásek a Honza Teplý. Ostatním se asi nechtělo tak daleko.

Letělo se, pro nás,  exotickým dvoumotorovým letadlem Short SC.7 Skyvan, vyrobeným v Belfastu, jako nákladní a výsadkové. Vypadá trochu jako krabice s křídly a to proto, že trup je navržen tak, aby pojal standardní kontejner. Pro parašutisty je to ideální tvar a lze v něm pohodlně stát. Vyskakuje se z otevřených záďových vrat, vysazovací rychlost je překvapivě nízká, skoro jako u Anduly. Rakouská společnost Pink Aviation jich provozuje několik, lítá s nimi na akce po celé Evropě a u všech si dala záležet na nátěru. Klatovy jsou jejich domovský přístav.

Seskok samotný byl specifický nadmořskou výškou přistání –  oproti startu výše o 1050 m. Výška výskoku byla 1500 m nad místem přistání, tedy 2500 m n. m. A to vše v zimě, kdy na ploše leželo dost sněhu, naštěstí upraveného rolbou. Šly dvě výsadky, my jsme měli štěstí na tu první, kdy bylo ještě krásné počasí a sluníčko. Vysazení bylo podle pilotů a jejich GPS, avizovaný vítr ve výšce byl docela silný, ale na zemi 1-3 m/s., tedy ideální. Vysadili to vzorně, ale vítr ve výšce byl trochu z úhlu a na zemi, nakonec, foukalo jako nahoře.

Celkem jasné riziko, při takovém podniku, je, že pokud se nedostanete na cílovou plochu, ta náhradní nebude nic moc. Tady to byly hodně skloněné svahy sjezdovek, případně nějaký ten plácek, u kterého nevíte do poslední chvíle, co na něm je. Navíc nad sněhem je dost obtížný odhad výšky a někdo může mít problém plochu vůbec najít. Tady byly výborným orientačním bodem dvě radarové věže na vrcholu. (Původně postavené za studené války pro sledování vzdušného prostoru ČSSR.) Organizátoři proto dost dbali na podrobné seznámení s plochou a podmínkami ještě před startem, všichni viděli detaily plochy, směr větru, předpokládaně vysazení a hlavně, že si nesmí zajet po větru za cíl, jinak se na něj už nemusí dostat. Prostě tak, jak to má být vždy.

Pohled z otevřených vrat byla naprostá nádhera, zasněžené svahy, pruhy sjezdovek, nekonečné obzory s bílými vrcholy, výjimečná záležitost. Z těch vrat je vidět kolmo dolů i na obzor. Po výskoku není moc prostor na kochačku, pořád je třeba hlídat cíl, přiblížení a ostatní ve vzduchu, kteří se chtějí dostat na to stejné místo. Naše výsadka  šla ven na jeden nálet a to bylo cca 18 padáků. Byli jsme ale dobře rozděleni výškově. Na plochu jsme se dostali dobře, vyplatilo se dávat pozor při briefingu. Finále přes dvě radarové kopule na vrcholu kopce a pak měkké přistání na čerstvý manšestr na sněhu.

Všichni přistáli v pořádku, kdo byl malinko mimo, vešel se na sníh na cestách a sjezdovce. Po všem tom focení a sdílení dojmů jsme se vydali po sjezdovce k horní stanici kabinky. Tam je i hospoda, kde jsme seskok potvrdili jedním místním Dampfbier. Starobrno neměli, ale trochu jsme to čekali. Dolů pak kabinkovou lanovkou a do Klatov luxusním autobusem, který zajistili klatovští.

Klatovským i Pink Aviation musíme vyseknout hlubokou poklonu. Vše úžasně zorganizované a bezchybný let a naprosto výjimečná lokalita a plocha. Třeba  jim to někdy budeme moct oplatit v Moravském krasu.

Tak to máme za to, že jsme byli celý rok hodní! Asi teda…

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.