Rozhraní 23. září 2016 – sraz „Ural“ bikerů


Plocha: F ; Hospoda: S1 – stánek na výletišti, snese nejvyšší hodnocení. Polička 11°.

Kamarád Viki Mužík, dlouholetý parahospodář, domluví čas od času seskok na nějakou akci, kde se pohybuje buď vojenská technika, nebo motorky. Sám jezdí na stroji Ural se sajdou, což je zážitek vidět a slyšet nastartované, natož pak na tom sedět! Takže tentokrát jsme vyrazili na sraz těchto strojů do malé vísky za Letovicemi.

Plocha docela náročná. Rozměr dobrý, nějakých 100×50 metrů, ale mezi kopci, lemovaná stromy ze tří stran a domy a celkem vysokými sloupy z té čtvrté. Podél delší strany elektrické dráty. Kopce kolem mají až 200m výškový rozdíl, takže se dal čekat i slušný rotor, pokud by foukalo. A navíc je to celé 55km od Tuřan vzdušnou čarou. Pořadatelé měli představu o ParaFoilech a čekali, že nám na ploše bude stačit nechat kousek ve středu, ale to jsme si, nakonec, vysvětlili a plochu jsme měli krásně volnou.

Kvůli té vzdálenosti jsme chtěli po cestě seskočit v Bořitově, tam zabalit a odstartovat do Rozhraní. Našli se ale tři parašutisté z Brna, kteří si vzali tu první část, a letadlo je pak ještě vyzvedlo na cestu zpět. Na zemi v Bořitově nebyl žádný indikátor větru, tak jsme jim vytvořili z vlastních těl šipku po vzoru kultovního filmu „Fandango“.

Přelet do Rozhraní parádní, celé je to nad silnicí na Svitavy a nad železnicí. Krásný podzim, počasí jak lať.  Skoro nefoukalo, což nás hodně potěšilo. Předpověď totiž dávala ve výšce až 6m/s a to by znamenalo hodně kritické vysazení nad složitým terénem a značnou turbulenci. U této plochy bylo hodně důležité, abychom přistávali s odstupy a každý měl na přiblížení svůj klid. Nechali jsme si nalétnout 1400m výšky a otevírali s odstupem 200m. Přistáni všem vyšlo 1A, do vysečeného pruhu v trávě.

Pořadatelé se skutečně vytáhli – hned po přistání k nám přispěchala krásná blondýna se třemi půllitry s Poličkou 11° a třemi panáčky. Takže nakonec snese plocha a seskok to nejvyšší hodnocení. U stánku byl taky skvělý boršč od kuchaře Drobka a na cestu jsme dostali ve skle místní specialitu – nakládaná křepelčí vajíčka. Tak jsme vydrželi sledovat ty krásné stroje až do posledního vlaku.

Nakonec krásná hospoda!

Video bylo trošku oříšek. Pod takové téma se nedá chrstnout kdejakej popík, nebo elektrocosi. Tak jsem hledal v těch motorkářskejch. A tam to bylo. Урал Байкер Блюз. Úplně jsem je viděl – muzikanta a Valentýnu, jak jedou říjnovou silnicí na sever po té, co ho u cesty nabrala. Volnomyšlenkáři. A ten konec – „Jeď Valentýno, máš sen a ne mašinu!“ Skoro se divím, že na tom srazu nebyli. Parašutisti mi tu ruštinu omlátí o hlavu, ale co. Musel jsem to do toho videa stejně pokrátit, bylo by to moc dlouhý. Ale tady je odkaz na celou tuhle bluesovku o stroji s třemi koly, co má hlas jako hrom. Uralisti to mají asi jako první kousek v empétrojkách tak, jako tak.

Video je ve zpracování, jsem na týden v Saúdské Arábii, tak to ťukám nějak po cestě.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.